Jenčík a dcery: Čtyři generace lihovarníků spojené se západočeským Prádlem
Rodinná tradice se dá zdědit, ale pokračovat v ní už musí každá generace sama. U Jenčíků se lihovarnické řemeslo předává už po čtyři generace a za tu dobu prošlo cestou od výroby lihu a ovocných destilátů přes jednu z prvních československých whisky až k vlastní likérce. Její novodobý příběh přitom mohl vypadat úplně jinak. Petr Jenčík chtěl po pádu komunismu převzít lihovar v Prádle, který jeho rodina desítky let pomáhala budovat. Privatizační projekt ale neuspěl. Místo konce rodinné tradice tak v roce 1991 přišel nový začátek. Jen o několik kilometrů dál vznikla likérka Jenčík a dcery, která se nakonec do Prádla přece jen vrátila.
Rok 1878: Začíná příběh lihovarnického rodu
Historie Jenčíků v lihovarnictví se oficiálně odvíjí od roku 1878. Nejde přitom o rok založení likérky, jak by se při pohledu na dnešní značku mohlo zdát. Tehdy se narodil Karel Jenčík, první doložený lihovarník v rodině, který později působil v Týništi nad Orlicí. První generace se věnovala především výrobě kvalitního lihu z přírodních surovin. S dalšími generacemi se rodinné zkušenosti rozšiřovaly také o destiláty ze švestek a dalšího domácího ovoce. Lihovarnictví se tak postupně stalo řemeslem, které se u Jenčíků předávalo z generace na generaci. Na Karla navázal jeho syn Vratislav Jenčík. Právě s ním se rodinný příběh přesunul na místo, které v něm později získalo zásadní význam – do západočeského Prádla.
60. léta: Jenčíkovi přicházejí do Prádla
Vratislav Jenčík působil v 60. a 70. letech jako vedoucí provozu lihovaru Prádlo, který byl součástí státního podniku Západočeské lihovary a konzervárny. Společně s rodinou zde také žil a dvě z jeho dětí později pokračovaly v lihovarnickém oboru. Jedním z nich byl Petr Jenčík. Právě jeho generace posunula rodinné zkušenosti od správy lihovaru také k vývoji vlastních produktů a nakonec k vybudování samostatné likérky. Ještě předtím ale do rodinného příběhu vstoupila Francie, chemie a na tehdejší Československo poměrně neobvyklý destilát.
Rok 1968: Z Prádla do Dijonu
Na konci šedesátých let se Petru Jenčíkovi podařilo dostat do výběrového programu ministerstva školství ve spolupráci s Francií. Školní rok 1968–1969 tak strávil na Lycée Carnot v Dijonu. Zkušenost ze země s mimořádně silnou vinařskou a lihovarnickou tradicí později ovlivnila také jeho profesní směřování. Po návratu vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, kde poznal svou budoucí ženu Hanu. A právě během vysokoškolského studia přišel projekt, který se zapsal nejen do rodinné historie. Jako téma diplomové práce si Petr Jenčík zvolil technologii výroby whisky. Nezůstalo přitom jen u teorie. Navrženou technologii také realizoval v prádelském lihovaru a v roce 1975 zde vznikla jedna z prvních československých whisky. Celý proces od obilí až po výsledný destilát přitom probíhal v západních Čechách.
70. a 80. léta: Od whisky k vedení výroby
Po studiích se Petr Jenčík vrátil do Prádla a přivedl sem také svou ženu Hanu. Ve vedení provozu postupně navázal na svého otce Vratislava a později přešel do plzeňského Božkova, kde působil jako výrobně technický náměstek. Vedení prádelského provozu mezitím převzala jeho žena. Během následujících let získával Petr Jenčík zkušenosti nejen s výrobou destilátů a likérů, ale také s technologiemi a řízením lihovarnického provozu. Rodina byla s Prádlem spojená profesně i osobně a podílela se na jeho rozvoji. Právě proto měl Petr Jenčík po pádu komunistického režimu poměrně jasnou představu, co chce dělat dál.
Rok 1990: Privatizace, která změnila směr
Po roce 1989 začala privatizace státních podniků a Petr Jenčík podal projekt na převzetí provozu Prádlo. Pro člověka, jehož rodina zde působila po několik desetiletí a který sám do jeho rozvoje výrazně zasáhl, to byl logický krok. S lihovarem měl další plány a chtěl pokračovat v tom, co zde Jenčíkovi budovali. Privatizační projekt ale nebyl přijat a provoz získal jiného vlastníka. Pro rodinnou tradici to mohl být konec. Petr Jenčík se místo toho rozhodl, že pokud nemůže pokračovat v Prádle, vybuduje vlastní likérku od začátku.
Rok 1991: Vzniká Jenčík a dcery
Dne 15. července 1991 založil Petr Jenčík vlastní společnost Jenčík a dcery. První zázemí našla v pronajatých prostorách v nedalekém Nepomuku a na začátku roku 1992 se výroba rozběhla naplno. Začínalo se fernetem. V tehdejším Československu šlo o velmi žádanou kategorii a pro novou likérku představoval logický vstup na trh. Petr Jenčík ale nechtěl zůstat jen u výroby toho, co už nabízeli ostatní. Postupně proto začal vytvářet vlastní receptury a rozšiřovat portfolio o další lihoviny a likéry. A právě jedna z receptur z tohoto období sehrála zásadní roli v dalším osudu celé firmy.
90. léta: Přichází Ďábelský Krvesaj
Po počátečním zájmu o fernet se na trhu začala prosazovat chilli griotka. Jenže místo kopírování existujících produktů vytvořil Petr Jenčík vlastní recepturu. Postavil ji na třešních a nezvykle vysoké koncentraci zázvoru, který tehdy v českých likérech rozhodně nepatřil mezi běžné ingredience. Vznikl Ďábelský Krvesaj. Originální kombinace si rychle našla své publikum a z Krvesaje se stal nejúspěšnější produkt likérky. Jeho význam ale nebyl jen obchodní. Právě úspěch tohoto likéru pomohl Petru Jenčíkovi uskutečnit plán, který si nesl už od neúspěšné privatizace – vrátit rodinnou firmu do Prádla.
Rok 1997: Návrat do Prádla
V roce 1997 Petr Jenčík koupil v Prádle bývalý Englerův mlýn. K hotovému sídlu likérky měl ale tehdy ještě hodně daleko. Většina výrobních prostor byla zbořená nebo ve stavu, který vyžadoval prakticky novou výstavbu. Co zachránit šlo, rodina zachovala. Z původního areálu zůstala hlavní vila, výrobní část ale musela vzniknout znovu. Nejdřív se instalovaly technologie a teprve kolem nich postupně vyrostly zdi a střechy nové likérky. Až v roce 2000 se sem mohla přestěhovat celá výroba i administrativa. Po téměř deseti letech v pronajatých prostorách v Nepomuku tak likérka Jenčík a dcery získala vlastní domov. A především se rodina vrátila do Prádla, které už desítky let patřilo k jejímu lihovarnickému příběhu.
Vlastní receptury s francouzskou stopou
Studium Petra Jenčíka v Dijonu nezůstalo jen zajímavou vzpomínkou na konec šedesátých let. Zkušenosti získané ve Francii se později propsaly také do toho, co začalo vznikat v jeho vlastní likérce. Vedle tradičních bylinných lihovin a ovocných likérů se v nabídce objevil například Le Duc Charmant, likér typu Crème de Cassis vyráběný z černého rybízu. Mnohem důležitější než jeden konkrétní produkt ale zůstaly vlastní receptury. Právě jejich vytváření se stalo jednou z charakteristických součástí rodinného řemesla. Některé vznikly ještě za Petra Jenčíka, další přidává současná generace, ale základní přístup se příliš nemění. Kvalita výsledku začíná u surovin a receptura má smysl jen tehdy, pokud se skutečně dodržuje. Když vhodné suroviny nejsou k dispozici, výroba raději počká.
Čtvrtá generace pokračuje v rodinné tradici
Hana Jenčíková poznala lihovarnictví dávno předtím, než začala přemýšlet o vlastní profesní cestě. Jedna z jejích prvních vzpomínek pochází z prádelského lihovaru, kde si přibližně v pěti letech hrála se sestrou na půdičce vedle destilační kolony. Tehdy samozřejmě netušila, že o několik desetiletí později bude stát v čele vlastní rodinné likérky. Dnes představuje čtvrtou generaci Jenčíků spojenou s lihovarnickým řemeslem a zároveň první ženu v rodině, která likérku vede. Na receptury svého otce přitom nenavazuje jen jejich uchováváním. Sama se věnuje vývoji nových produktů a jedním z nich je citrusový likér Vilemína, pojmenovaný podle Vilemíny Auerspergové ze Zelené hory. V prádelském areálu dnes vzniká celá řada lihovin, od bylinných a ovocných likérů až po třtinový rum. Mění se produkty i technologie, základní myšlenka ale zůstává podobná té, na které stavěly předchozí generace. Vytvářet vlastní receptury, hlídat kvalitu výroby a nenechat růst firmy převážit nad tím, co je nakonec v láhvi.
35 let vlastní likérky
V červenci 2026 uplynulo 35 let od chvíle, kdy Petr Jenčík založil Jenčík a dcery. Samotný rodinný příběh je ale podstatně delší. Začal Karlem Jenčíkem narozeným v roce 1878, pokračoval přes Vratislava Jenčíka a prádelský lihovar až k Petru Jenčíkovi, jeho studiím ve Francii, vývoji československé whisky a nakonec založení vlastní likérky. Dnes v něm pokračuje Hana Jenčíková. Vedle tradičních receptur vznikají nové likéry a firma plánuje další bylinné i ovocné novinky. Ambicí přitom není růst za každou cenu, ale zachovat rodinnou firmu tak, aby její příběh mohl pokračovat i další generací.
Příběh, který se vrátil domů
Až příště vezmeš do ruky láhev Ďábelského Krvesaje, Maliny, Vilemíny nebo některého z dalších likérů Jenčík a dcery, možná tě nenapadne, že příběh za ní začal dávno před založením samotné firmy. Vedl přes čtyři generace, Týniště nad Orlicí, francouzský Dijon, jednu z prvních československých whisky, neúspěšnou privatizaci i likérku vybudovanou od nuly v Nepomuku. Nakonec ale skončil tam, kam se rodina chtěla vrátit od začátku – v Prádle. A možná právě to vystihuje historii Jenčíků nejlépe. Vlastní likérku sice založili až v roce 1991, ale řemeslo, na kterém stojí, se v rodině předává už čtyři generace.
Foto: Jenčík a dcery
Drinking Cat
