Alena Nakatová: Doutníky nejsou o prestiži, ale o chvíli pro sebe
Alena působila jako barmanka v prestižních barech na Slovensku i v Česku. V poslední době se ale profesionálně věnuje své velké vášni – doutníkům.
Jak ses dostala k doutníkům?
K doutníkům jsem se dostala tak trochu, (ne)čekaně. Vždycky jsem obdivovala práci barmanů a chtěla se ji naučit. Na Slovensku jsem dostala skvělou příležitost pracovat – podle mě – v jednom z nejlepších barů v Prešově, v Rum & Cigar House – Cuba Libre. Jak už název napovídá, šlo o rumy a samozřejmě i doutníky. A protože jsem člověk, který se rád učí nové věci a rád jim rozumí do hloubky, začala jsem se o ně zajímat víc. Měla jsem štěstí, že jsem se mohla učit od těch nejlepších. Nakonec jsem jim úplně propadla – dál se vzdělávám a baví mě to snad ještě víc než na začátku.
Co všechno obnáší práce doutníkové someliérky?
Je to kombinace znalostí a praxe. Je potřeba znát původ tabáku, proces výroby, způsoby skladování i jednotlivé značky. Patří sem doporučení vhodného doutníku, jeho příprava, ořezání, zapálení i správná etiketa. Velkou částí je také komunikace s lidmi – umět vybrat ten pravý doutník, aby si mohli vychutnat dokonalý večer. K tomu se přidává párování s nápoji nebo jídlem, aby vznikl skutečný degustační zážitek. Zkrátka, cílem je vytvořit krásný večer.
Co tě na téhle práci nejvíc baví?
Baví mě zpomalit. Je to pro mě určitý rituál. Když si zapaluji doutník, vím, že mám čas – že mám volný večer a chci si užít klid. Možná je to věkem (smích). To samé chci dopřát i lidem kolem sebe – aby dokázali zpomalit v tomhle uspěchaném světě. Miluji příběhy a každý doutník má ten svůj. Vypráví o zemi, odkud pochází, o lidech, kteří ho tvoří, a nakonec dorazí až k nám, kde se jeho příběh dál píše.
Máš svůj nejoblíbenější doutník? A proč právě ten?
Tohle je opravdu těžká otázka, protože vybrat jen jeden prostě nejde. Je to jako s jídlem – můžeš milovat pizzu, hamburger nebo špagety, ale nechceš je jíst každý den. Miluji dobré jídlo i drinky a baví mě objevovat nové chutě. Stejné je to i s doutníky – chuť se vyvíjí a mění. Přiznávám, že je pár kousků, na které nedám dopustit. A jen letos k nim přibylo několik novinek (asi 3–4), které mě příjemně překvapily. Mám slabost pro krémovější a komplexní doutníky. Skvělou možnost ochutnat novinky nabízejí třeba Doutníky Praha, kde pravidelně pořádají degustace. Už se těším, co tam ochutnám příště.
Máš oblíbená místa, kde si nejraději vychutnáváš doutníky?
Mám. Ráda se procházím a na procházku si často vezmu doutník, zapálím si ho a jen tak se toulám uličkami. Každá noc má své kouzlo. V Praze mám svá tajná místa, a pokud jde o podniky, rozhodně zmíním Bar and Books. Dříve jsem chodila do Bar and Books v Týnské ulici, v poslední době hodně navštěvuji ten nově otevřený na Národní, mají tam nádherný lounge salonek. Pár krásných míst jsem objevila i v zahraničí.
Jak vnímáš doutníkovou komunitu v Česku a na Slovensku?
Doutníky jsou v obou zemích velmi oblíbené a nedělala bych mezi námi rozdíly. Komunita je přátelská a otevřená. Je to především o lidech, kteří se navzájem respektují, váží si svého času a spojuje je podobný pohled na život. Krásné je to vidět během degustací – potkáváme se, sdílíme zážitky a užíváme si nejen doutník, ale i společný čas. Je to svět, do kterého může vstoupit každý, kdo má chuť objevovat nové věci bez předsudků.
Kam podle tebe doutníková kultura směřuje?
Myslím, že přichází období změny. Už to není jen pánský klub. Důkazem je i to, že letos v květnu proběhlo historicky první setkání žen z celého světa doutníků – sešlo se deset nejvlivnějších žen, které chtějí formovat další kapitolu tohoto odvětví. Stále víc žen objevuje svět doutníků, i já mám kolem sebe několik, se kterými si rády zajdeme na doutník. Tenhle trend je zatím víc vidět v zahraničí, ale pomalu dorazí i k nám. Vzniká nová generace, která ukazuje, že to není o prestiži ani póze, ale o tom, že doutníky jsou tu pro každého, kdo si chce dopřát chvíli pro sebe.
Foto: Alena Nakatová
Drinking Cat
