Hana Jenčíková: Chceme zachovat kvalitu, tradici a udržitelně růst
Hanka je představitelkou čtvrté generace lihovarnického rodu Jenčíků a svět lihovin ji provází prakticky celý život. Vyrůstala nejprve v lihovaru a později v rodinné likérce, do které po studiu na Vysoké škole chemicko-technologické nastoupila na plný úvazek. Dnes stojí v jejím čele, podílí se na tvorbě nových receptur i péči o ty stávající a pokračuje v rodinné tradici, zatímco produkty likérky získávají ocenění na domácích i zahraničních soutěžích.
Pocházíš z lihovarnického rodu. Jak moc to ovlivnilo volbu tvého profesního života?
Zásadně. Určitě bych se věnovala nějakému exaktnímu oboru, ale kdybychom nebyli lihovarníci tolik generací a nevyrůstala bych napřed v lihovaru, pak v likérce, nejspíš by mě tento obor ani nenapadl.
Jako představitelka čtvrté lihovarnické generace Jenčíků dnes stojíš v čele rodinné likérky. Co všechno tvoje role obnáší?
Tvorbu nových receptur, péči o ty stávající a spoustu papírování. Samozřejmě logistiku a částečně obchod. Mám velké štěstí na pracovité a samostatné kolegy, to mi šetří hodně času.
Jak se podle tebe změnila rodinná likérka od doby, kdy ses do jejího fungování začala zapojovat?
Změnila se hlavně společnost a přístup k alkoholickým nápojům. Likérka se tomu logicky musela přizpůsobit. V likérce jsem začala pracovat na plný úvazek po studiu na Vysoké škole chemicko-technologické v roce 2001, kdy byl náš nejúspěšnější výrobek Ďábelský Krvesaj na absolutním vrcholu obliby. Od té doby jsme museli překonat nekalé praktiky konkurentů, metanolovou kauzu a trvalé zvyšování spotřební daně selektivně na lihoviny. Poté, co jsem likérku definitivně převzala, přišly covidové restrikce. Objem naší výroby ve srovnání s rokem 2001 poklesl, rozšířilo se ale portfolio a různá balení výrobků.
Likérka Jenčík a dcery má v portfoliu celou řadu produktů. Máš mezi nimi svou srdcovku? A proč právě ona?
Ke všem našim produktům mám vztah – znám jejich příběh i porodní bolesti. Samozřejmě teď mě baví Vilemína – je to citrusový likér s mírnou stopou hřebíčku, takže se hodí k létu a dá se krásně kombinovat do koktejlů. Když jedu třeba na dovolenou, beru s sebou přátelům fernet Černý baron a Ďábelský Krvesaj. A pak právě něco lehčího – Malinu nebo Vilemínu a v zimě Griotku nebo Chocolate liqueur.
Co podle tebe dnes nejvíce ovlivňuje vývoj trhu s alkoholem?
Asi tlak na rychlost a bezpracnost. Když lidé mají večer party nebo jedou na dovolenou, nakoupí rychle 15 plechovek s hotovým namíchaným koktejlem, popijí a druhý den sviští dál. Je to přístup, který mi nesedí. Ať už kvůli ekologii, tak i kvůli té instantnosti. Jako bychom se chtěli zbavit všeho pohodového a zážitkového, kvůli čemu se původně setkání dělala. Pokud uvažuji o segmentech našeho odvětví, je tam zřejmá diskriminace lihovin oproti tichému vínu, která má velký vliv.
Jaký vývoj očekáváš na alkoholovém trhu v následujících letech? Které trendy podle tebe budou nejzásadnější?
Já nejsem moc dobrý prorok. Takže očekávám, že ať přijde cokoliv, nějak se s tím popereme. Doufám ve zdravý rozum našich zákazníků.
Chystáte v nejbližší době nějaké novinky, o kterých se zatím příliš neví?
Samozřejmě ano. A protože je lepší nechat věci v utajení, dokud nejsou dokončené a povedené, nechám si to s dovolením pro sebe.
Jaké jsou tvoje dlouhodobé plány a vize s likérkou? Kam bys ji chtěla posunout v příštích letech?
Chceme více využít potenciál našich výrobků i celé likérky, na tom teď pracujeme. Plán je jasný: zachovat kvalitu, tradici a udržitelně růst. Pokud by se nám při tom všem povedlo trochu osvěty, byla bych úplně spokojená. No a v dlouhodobějším výhledu je samozřejmě důležitý cíl předat likérku ve výborné kondici další generaci – tedy mým synům.
Foto: Jenčík a dcery
Drinking Cat
