Barbora Kulhánková: Diverzita přináší inspiraci a posouvá nás dál
Barbora je šéfbarmankou mělnického baru Brloh už od jeho otevření. Má za sebou řadu úspěchů z barmanských soutěžích – vyhrála Monin Cup 2022, úspěšně reprezentovala Česko ve finále Havana Club Cocktail Maestros na Kubě a také několikrát zabodovala v Diageo Reserve World Class.
Jaké byly tvoje první kroky ve světě alkoholu?
Z profesní stránky se to začalo formovat ve druhém ročníku na střední hotelové škole v Poděbradech, kde jsem absolvovala barmanský kurz. Netrvalo dlouho a začala jsem jezdit na juniorské barmanské soutěže, které mě úplně pohltily. Ten svět mě nadchl natolik, že bylo jasné, že právě barmanství je směr, kterému se chci dál věnovat.
Co považuješ za největší úspěchy ve své kariéře?
Největším milníkem byla bezesporu výhra na světovém finále soutěže Monin Cup 2022, která je určena pro mladé barmany do 27 let. Byla to má první soutěž po nástupu do baru Brloh – zároveň mé první opravdové práce za barem. Velkou zásluhu na tom má můj kolega a mentor Tomáš Nyári, který mě na soutěž připravoval ještě v době, kdy byl bar doslova ve výstavbě. Trénovali jsme mezi prachem a nářadím, což tomu všemu dalo specifickou atmosféru. O to víc bylo zvláštní reprezentovat bar, který tehdy ještě fyzicky neexistoval. Díky tomuto vítězství jsem později dostala příležitost zasednout jako porotkyně na světovém finále Monin Cup 2024, což byl naprosto nezapomenutelný zážitek. Za další úspěchy považuji tři postupy do TOP 12 v soutěži World Class a také účast na světovém finále na Kubě v rámci soutěže Havana Club Cocktail Maestros, kde jsem soutěžila v týmu právě s Tomem. Každý z těchto momentů mě profesně i lidsky obohatil.
Máš nějaký veselý příběh z profesního života?
Pamatuju si to jako včera – moje vůbec první barmanská soutěž. Nervy pracovaly na maximum, bedna s vybavením přetékala vším možným… a vedle ní stála bomba s CO₂. Ano, opravdu jsem si ji dotáhla až na stage, jako bych místo na barmanskou soutěž mířila rovnou na Oktoberfest doladit výčep. Když jsme se s Tomášem objevili s tímhle kusem kovu, výraz ostatních soutěžících byl nezapomenutelný. V očích jim bylo vidět něco mezi zmatením a mírnou panikou – někdo si možná říkal, jestli se chystáme vařit pervitin, nebo spustit pokusný raketový start. A porota? Ta na nás hleděla s kombinací fascinace a nedůvěry. V té době byl CO₂ v koktejlové scéně ještě velkou neznámou – natož aby s ním někdo přišel rovnou soutěžit. Napětí ve vzduchu by se dalo krájet. Ale co mě pobavilo nejvíc? Jedna ze soutěžících, která vypadala snad nejvíc v šoku, se o pár měsíců později přidala k našemu týmu. Takže… buď jsme ji opravdu přesvědčili, nebo jen chtěla zjistit, jestli jsme vážně tak šílení, jak jsme působili. Tak co, Jani – jsme, nebo nejsme?
Jako bartender pracuješ v prostředí, kterému dominují spíše muži. Je to pro tebe těžké?
Nemyslím si, že je to primárně o genderu – spíš o konkrétních lidech. Někdy je jednodušší pracovat v mužském kolektivu, jindy v ženském. Každý má jinou dynamiku a nastavení. Já měla vždy kolem sebe skvělé kolegy i kolegyně, takže jsem nikdy nemusela řešit, že bych kvůli svému pohlaví měla horší postavení.Za mě je ale ideální, když je tým vyvážený – různé pohledy na práci, přístup k hostům, chutě i vizuální cítění dělají kolektiv i koktejlovou nabídku bohatší. Diverzita přináší inspiraci a posouvá nás dál.
Jaké jsou tvé další plány? Prozradíš něco, co zatím nikdo neví?
Popravdě jsem přestala plánovat velké věci dopředu. Když jsem před pár lety začínala za barem, nikdy by mě nenapadlo, že vyhraju světovou soutěž a dostanu se díky tomu tam, kde dnes jsem. Život je plný nečekaných zvratů a nových lidí, kteří vás ovlivní a posunou jinam, než jste si původně představovali. Proto se teď snažím žít spíš v duchu go with the flow – nechat věci plynout, pracovat na sobě a být otevřená novým příležitostem. A co bude dál? To sama ještě nevím – a možná je to právě to kouzlo.
Jaký je tvůj pohled na současnou barovou scénu v České republice?
Máme u nás řadu skvělých barů, některé z nich těží z turistického ruchu v centru měst, jiné bojují s nedostatkem hostů a pozornosti. To je škoda, protože v těch menších a méně exponovaných podnicích často pracují barmani s obrovským talentem, kteří jen nedostávají dost prostoru naplno ukázat, co v nich je. Velkou výzvou je i edukace hostů – ne každý chápe, proč by měl za koktejl zaplatit víc, i když za tím stojí kvalitní suroviny, precizní práce a know-how. Zároveň velmi obdivuju všechny, kteří si otevřou vlastní bar se specifickou vizí. Není to nemožné, ale rozhodně je to cesta náročná – nejen finančně, ale hlavně lidsky. Najít kvalitní personál je těžší, než se zdá, a barmanská komunita u nás není zas tak velká. I přesto ale věřím, že má česká barová scéna potenciál. Na soutěžích jako Monin Cup nebo World Class se pravidelně ukazuje, že naši barmani patří ke světové špičce. Jen je škoda, že to zatím není vždy vidět z pohledu běžného hosta.
Foto: Diageo Reserve World Class
Drinking Cat
