Plymouth Gin: Příběh ginu, který vyplul s britským impériem do světa
Většina historických značek ráda vypráví o svých kořenech. Plymouth Gin o nich nemusí vyprávět. Stačí otevřít dveře palírny, která stojí na stejném místě už více než dvě století. V budově, která je starší než většina moderních států, vzniká gin, který zásoboval britské námořnictvo, pomáhal definovat vlastní styl a později se stal součástí samotných základů koktejlové kultury.
Nejstarší destilerie ginu v Británii
Plymouth Gin není jen jedna z nejstarších ginových značek světa. Je zároveň nejstarší britskou palírnou, která dodnes vyrábí gin na svém původním místě. V oboru, kde se značky během staletí stěhovaly, slučovaly a často mizely z mapy, jde o něco zcela výjimečného. Právě díky této kontinuitě nabízí Plymouth jedinečný pohled na vývoj britského ginu od dob plachetnic až po současnost.
15. století: Dříve než přišel Plymouth Gin
Příběh Plymouth Ginu nezačíná destilačním kotlem, ale budovou. Současná Plymouth Gin Distillery, známá také jako Black Friars Distillery, sídlí v domě postaveném kolem roku 1431 v historické části Plymouthu zvané Barbican. Patří k nejstarším dochovaným stavbám ve městě a její historie je stejně pestrá jako historie samotné Británie. Během staletí sloužila jako klášter, radnice, vězení, sklad, bednárna i pivovar. Každá generace jí dala nový účel, ale budova nikdy neztratila své místo v životě města. Když se později stala domovem výroby ginu, nebyl to začátek její historie. Jen další kapitola.
17. století: Když se v Plymouthu začal rodit gin
Kolem roku 1690 se začínají objevovat první zmínky o destilaci. Plymouth byl tehdy jedním z nejvýznamnějších britských přístavů a ideálním místem pro výrobu lihovin. Přes Sutton Harbour proudilo zboží z celého světa, včetně exotických botanicals potřebných právě pro výrobu ginu. Jen pár kroků od budoucí palírny se vykládaly lodě připlouvající z Evropy, Karibiku i vzdálených kolonií. Výhodou byla také mimořádně kvalitní voda přiváděná z oblasti dnešního národního parku Dartmoor. Právě její měkkost se později stala jedním z charakteristických znaků ginu Plymouth. Město mělo ještě jednu zásadní výhodu. Bylo jednou z nejdůležitějších námořních základen Británie. Obchod, lodě a svět za horizontem zde nebyly romantickou představou, ale každodenní realitou.
18. století: Rok 1793 a zrození legendy
Za oficiální začátek značky je považován rok 1793, kdy společnost Fox & Williamson začala v budově vyrábět gin ve větším měřítku. Přestože archivní důkazy nejsou úplné a nejstarší dochované záznamy jednoznačně potvrzují provoz palírny až od roku 1815, rok 1793 se stal součástí identity značky a poprvé se objevil na etiketě již v roce 1882. Historici dodnes hledají další dokumenty, které by tuto kapitolu osvětlily. Pátrání však komplikuje skutečnost, že část archivů byla během následujících staletí zničena požáry, bombardováním i dalšími nešťastnými událostmi. Jisté však je, že na přelomu 18. a 19. století už patřil Plymouth mezi respektované výrobce ginu a jeho jméno se postupně začalo spojovat s charakteristickým stylem, který se odlišoval od ostatních britských ginů.
19. století: Royal Navy a gin, který obeplul svět
Devatenácté století představuje zlatou éru Plymouth Ginu. Do čela podniku se dostává Thomas Coates a vzniká společnost Coates & Co., která bude značku řídit více než sto let. Právě v této době se naplno rozvíjí vztah mezi Plymouth Ginem a Royal Navy. Město bylo jedním z nejvýznamnějších vojenských přístavů britského impéria a lodě odsud vyrážely do Indie, Karibiku, Afriky i Pacifiku. A spolu s nimi se do všech koutů impéria dostával také gin z Black Friars Distillery. Zatímco běžní námořníci dostávali příděly rumu, důstojníci a admirálové dávali přednost kvalitnějším destilátům. Situaci navíc změnila epidemie révokazu, která ve druhé polovině 19. století zasáhla Francii a výrazně omezila dostupnost koňaku. Gin tak získal mezi důstojnickými kruhy ještě významnější postavení. Podle archivů značky odebíralo námořnictvo kolem roku 1850 více než tisíc sudů Plymouth Ginu ročně. V době bez sociálních sítí, reklamních kampaní a globální distribuce představovala flotila britského impéria jednu z nejúčinnějších obchodních sítí na světě. Plymouth se díky ní dostal prakticky na všechny kontinenty a jeho jméno si vybudovalo respekt daleko za hranicemi Británie.
Gin, který šel vlastní cestou
Právě v 19. století vzniká další důležitý milník. Plymouth přestává být pouze názvem značky a stává se samostatným stylem ginu. Není náhodou, že se tento styl formoval právě v přístavním městě Plymouth. Gin byl určen nejen místním obyvatelům, ale také důstojníkům Royal Navy, kteří oceňovali jeho jemnější a kulatější projev. Na rozdíl od stále populárnějšího London Dry si zachoval vlastní charakter. Je jemnější, kulatější a méně agresivně jalovcový. Větší roli zde hrají kořenové složky, zejména angelika a kořen kosatce, které dodávají destilátu zemitější charakter a dlouhou dochuť. Dodnes se vyrábí ze sedmi botanicals – jalovce, koriandru, angeliky, kořene kostce, kardamomu, citronové kůry a kůry sladkého pomeranče. Významnou roli hraje také konstrukce destilačního kotle, jehož kratší labutí krk podle současných destilatérů přispívá k charakteristickému projevu ginu. Ve druhé polovině 19. století byla ochrana názvu natolik důležitá, že společnost Coates & Co. právně hájila označení Plymouth jako regionální styl. Díky tomu se Plymouth Gin stal jedním z mála ginů na světě, jehož identita byla pevně spojena s konkrétním místem původu. Technicky tak Plymouth nepředstavuje jen značku, ale i samostatný ginový styl, který si zachoval vlastní charakter navzdory dominanci London Dry.
20. století: Války, bombardování a boj o přežití
Stejně jako mnoho evropských značek zasáhly Plymouth dvě světové války. Během německého bombardování utrpěla palírna škody a spolu s částí budov zmizela i část archivů. Mnoho historických dokumentů bylo nenávratně ztraceno, což dodnes komplikuje přesné mapování některých období historie značky. Ještě ve 30. letech patřil Plymouth mezi nejznámější ginové značky světa. Po druhé světové válce však jeho význam postupně slábl. Značka přežívala, ale z někdejšího symbolu britského ginu se stala spíše připomínka slavnější minulosti. Trh se měnil, preference spotřebitelů také a investice do rozvoje nepřicházely v takové míře jako dříve. Přesto Plymouth Gin přežil. A právě schopnost přežít období, která by mnoho jiných značek nepřečkalo, je jedním z důvodů, proč má dnes mezi milovníky ginu téměř kultovní postavení.
90. léta: Návrat Navy Strength
Jedním z nejdůležitějších momentů moderní historie se stal rok 1993. Tehdejší Master Distiller Desmond Payne se rozhodl připomenout dvousté výročí značky obnovením historického Plymouth Navy Strength o síle 57 % alkoholu. Na první pohled šlo o oslavu výročí. Ve skutečnosti ale pomohl zachránit celý styl. Navy Strength byl tehdy téměř zapomenutou kategorií a právě Plymouth stál u jejího moderního znovuzrození. Ještě zajímavější je skutečnost, že označení Navy Strength, dnes používané desítkami výrobců po celém světě, se začalo systematicky používat právě díky Plymouth Ginu. To, co dnes vypadá jako běžný název podkategorie, bylo ve skutečnosti součástí renesance, kterou odstartovala tato historická značka.
21. století: Sean Harrison a nová éra
V roce 1994 nastoupil do palírny bývalý příslušník britského námořnictva Sean Harrison, tehdy ještě na pozici pomocníka. Postupně se ale vypracoval na Master Distillera a dnes patří k nejrespektovanějším osobnostem britského ginového světa. Jeho příběh symbolicky propojuje minulost se současností. Muž, který část života strávil na moři, dnes dohlíží na značku, jejíž historie je s námořní tradicí neoddělitelně spojená. Pod jeho vedením pokračuje výroba podle tradičních postupů. Plymouth Gin se stále destiluje v měděném kotli starém více než 110 let, který se za celou dobu prakticky nezměnil. Dochovaná fotografie z roku 1906 ukazuje, že jeho základní konstrukce zůstala prakticky stejná dodnes. Harrison opakovaně zdůrazňuje, že právě konstrukce kotle významně ovlivňuje výsledný charakter ginu, a proto odmítá jakékoli zásadní zásahy do jeho podoby. Po složitých změnách vlastníků se značka v roce 2008 stala součástí skupiny Pernod Ricard. Právě pod jejím vedením se Plymouth podařilo vrátit na světové trhy a znovu získat respekt mezi barmany i milovníky ginu.
Plymouth a zrod koktejlové klasiky
Plymouth Gin byl dlouho jedním z mála ginů, které se pravidelně objevovaly na lodích britského námořnictva. Není proto překvapivé, že stojí u zrodu několika koktejlů, které jsou dnes považovány za klasiku. Gimlet vznikl jako spojení ginu a citrusů v době, kdy námořníci bojovali proti kurdějím. Pink Gin kombinoval Plymouth Gin s angostura bitters, původně používanými na podporu trávení. A když se v roce 1904 objevil recept na koktejl Marguerite, považovaný za jednoho z předchůdců dnešního Dry Martini, hlavní roli v něm hrál právě Plymouth Gin. Jeho význam potvrzuje i legendární kniha The Savoy Cocktail Book Harryho Craddocka z roku 1930. Plymouth Gin je zde zmíněn čtyřiatřicetkrát, více než jakákoli jiná ginová značka své doby. To jen potvrzuje, jak výjimečné postavení měl Plymouth v době, kdy se rodily základy dnešní koktejlové kultury.
Gin, který nikdy neopustil svůj domov
Až si příště naleješ sklenku Plymouth Ginu – ať už Original Strength, Navy Strength nebo ochutnáš některý z klasických koktejlů, které pomohl proslavit – vzpomeň si, že nepiješ jen další britský gin. Piješ příběh přístavního města, které pomáhalo zásobovat britské impérium, palírny staré téměř šest století a značky, která přežila války, bombardování i období, kdy na ni svět téměř zapomněl.
Plymouth Gin není módní legenda objevená novou generací barmanů. Je to jeden z původních pilířů celého ginového světa. A po více než 230 letech stále stojí tam, kde stál od začátku.
Foto: Plymouth Gin
Jakub Bobček
