Jan Horák / Reason

19 června, 2026

Sdílej tento článek:

Jan Horák: Kvalita by neměla být vnímána jako luxus

Za úspěšnou gastronomickou kariérou obvykle stojí roky práce, disciplíny a ochoty učit se od těch nejlepších. Honza si touto cestou prošel naplno. Zkušenosti sbíral v prestižních restauracích a hotelích v Česku i zahraničí a dnes je šéfkuchařem a spolumajitelem restaurace Reason a bistra ASK4 v pražské Masaryčce. Patří k nejvýraznějším osobnostem mladé generace české gastronomie a letos získal ocenění Mladý talent roku od gastronomického průvodce Gault&Millau.

Jak ses vlastně dostal ke kuchařině a jak začala tvoje cesta v gastronomii?

Pocházím z právnické rodiny, cestu jsem měl v podstatě předurčenou úplně jiným směrem… Já jsem ale od dítěte miloval vaření. Strašně mě bavila ta práce se surovinami a co se s nimi dá všechno udělat. Oboje mi dodnes zůstalo. Cesta ke gastronomii jako takové začala, když jsem nastoupil na BUKA school. Drive jsem měl díky tomu, že mě to fakt bavilo a přiznám se, že jsem v sobě měl i trochu rebélie a chtěl jsem si věci dělat po svém. I když by mě právničina asi bavila, nikdy bych neměnil.

Ve své kariéře jsi prošel michelinskými restauracemi, špičkovými hotely i zahraničními kuchyněmi. Co tě tahle zkušenost naučila o fungování profesionální gastronomie?

Já jsem vlastně v zahraničí strávil většinu kariéry. Na úplném začátku to bylo spíš o disciplíně, perfekcionismu, který se mi vryl pod kůži. Učil jsem se v seriózních provozech, kde jsou vysoká očekávání a to mi nastavilo přirozeně vysokou laťku. Michelinky byly hodně o vizi, preciznosti, někdy až obsesi bezchybností. Luxury properties, hotely, v zahraničí i v Čechách mi daly hodně v oblasti hospitality a důležitosti každého hosta.

Vedl jsi juniorský národní tým kuchařů a cukrářů. Co ti tahle etapa dala z pohledu vedení lidí a práce pod tlakem?

Nároďák a celkově ta soutěžní gastronomie je náročná disciplína pro kouče i pro soutěžící. Na soutěžích je tlak, na trénincích je to hodně o mentoringu a nastavování standardů. Člověk chce předat, co umí, a zároveň nechat prostor k realizaci. Časově i mentálně je to challenge a velká zodpovědnost, ale pro mě to byla a bude jedna z nejdůležitějších součástí kariéry a toho, kdo jsem. Myslím, že vzdělávání mladých je potřeba podpořit a trochu se podceňuje. Máme tu spoustu talentovaných lidí, kteří na to mají. Sám jsem si několik z nich vybral do Reason i do ASK4.

Dnes stojíš za restaurací Reason na Masaryčce. Co ti na tom projektu dělá největší radost a co je naopak nejnáročnější?

Vlastní restaurace je něco, o čem jsem dlouho snil. Jméno Reason i koncept existovaly dlouho před otevřením. Co mi dělá radost? Upřímně mi dělá strašnou radost to místo, kde můžeme vařit a přivítat hosty. Jsme v rušném centru, zároveň je tam naprostý klid. Každej den vaříme s panoramatem Prahy, je to neskutečný. A dělá mi velkou radost, když jsou hosté spokojení. Žiju pro to, je to pro mě extrémně naplňující a motivující. Radost mi dělá i můj tým a moje pravá ruka Claudio Sejkati, se kterým to táhneme už sedm let a bezmezně mu věřím. Šéfcukrářka Anežka Popková, kterou jsem si vybral právě v Nároďáku a je neskutečně talentovaná. Ta synergie dobrého týmu je super. Práce s lidmi je ale zároveň určitě ta největší challenge. V Masaryčce máme dva provozy. Reason fine dining a bistro ASK4. Je to kolos, hodně lidí, hodně pozic… a práce s lidmi, zejména s mladou generací, je hodně velká výzva.

Reason má nové menu. Na jaké myšlence je postavené a jak dlouho vznikalo?

Hypersezónnost. Pracovali jsme hodně s tím, co příroda nabízí v tomhle období. Na menu je několik dishů, které do aktuální verze dozrávaly několik let. Semifreddo z jogurtu s hráškem, náš signature, je jeden z nich. Jeho první verze vznikla před třema rokama, až teď jsem naprosto spokojenej. Podobně i naše chlebové cavatelli. Ne všechny dishe jsou takhle náročné, ale většinou menu vzniká několik měsíců.

Jaké jsou tvoje plány s Reason a ASK4 pro nejbližší období?

Momentálně se plně soustředím na Reason a ASK4 a všechnu energii a kreativitu směřuji sem.

Jak vnímáš současnou českou gastro scénu? Kam se podle tebe nejvíc posouvá a kde naopak stále naráží na své limity?

Velmi pozitivně. Vznikají tu super koncepty a je skvělý, že se do Čech stahují už i světoví průvodci a sledují nás. Máme tady two star restauraci, Honza Knedla z Papilia, to je fantastický. A taky vnímám pozitivně to, že se ta vyšší gastronomie posouvá i mimo Prahu. Jako limit vnímám to, že je kvalita pořád ještě braná za luxus a není to přirozený lifestyle nebo směr českého strávníka. A profesně vnímám jako velkej limit to, že se česká gastro scéna vzájemně nepodporuje.