Palírna U Zeleného stromu: Příběh, který začal před více než pěti stoletími
Když se řekne nejstarší palírna Evropy, většina lidí si pravděpodobně představí Skotsko, Francii nebo Irsko. Jen málokoho napadne Prostějov. Přesto právě tady se už od roku 1518 začal psát příběh Palírny U Zeleného stromu. Příběh, který přežil ničivý požár, války, hospodářské krize, znárodnění i proměny celého českého lihovarnictví. Dnešní společnost přitom nevznikla přes noc. Navazuje na dlouhou historii, která propojuje staletou prostějovskou tradici s dalším významným českým výrobcem lihovin.
16. století: Všechno začalo pivem
Píše se 4. červenec 1518. Vilém z Pernštejna uděluje jednatřiceti prostějovským měšťanům právo vařit pivo. Mezi nimi je také Hajný Jež ze Seloutek, majitel domu U Zeleného stromu. Právě od tohoto okamžiku odvozuje svůj původ dnešní Palírna U Zeleného stromu. Na začátku se zde ale nepálilo. Stejně jako v dalších měšťanských domech se vařilo především pivo. Ježův nástupce Jan Chytrovský navíc investoval do modernizace sladovny i pivovarského zázemí. Už tehdy bylo zřejmé, že dlouhodobý úspěch nebude stát jen na udělených výsadách, ale také na ochotě výrobu rozvíjet. Právě podle tohoto historického domu nese společnost své jméno dodnes. Z původního měšťanského domu se během dalších století stal symbol jedné z nejdéle trvajících tradic českého lihovarnictví.
17. století: Od piva ke kořalce
Samotné právo vařit pivo ještě z domu U Zeleného stromu slavnou palírnu neudělalo. Zásadní okamžik přišel až v roce 1610, kdy Karel z Lichtenštejna rozšířil původní várečná práva také o monopol na pálení a nálev kořalky. Právě tehdy se začala psát historie palírny v podobě, jak ji známe dnes. Výroba lihovin tehdy rozhodně nebyla běžnou záležitostí. Šlo o výsadní právo, které získala jen část měšťanských domů. Díky tomu se Prostějov postupně začal profilovat jako významné centrum výroby kořalky a pověst zdejších palíren se šířila daleko za hranice města. Jenže historie nikdy nebývá jen o růstu. Krátce nato zasáhla české země třicetiletá válka. Nedostatek surovin, rabování vojsk i hospodářský úpadek znamenaly pro výrobu lihovin těžkou zkoušku. Palírna tehdy balancovala na hraně svého zániku, přesto ale dokázala přežít.
18. století: Požár, recese a nové receptury
Když už se zdálo, že nejhorší je zažehnáno, přišla další rána. V roce 1697 zachvátil Prostějov nejničivější požár v jeho historii a plameny zničily přibližně polovinu města. Dům U Zeleného stromu však jako zázrakem zůstal stát. Ani tím ale problémy neskončily. Po požáru následovalo období hospodářského útlumu, které ukončil až příchod nového majitele Michala Storcha z Markvartic v roce 1735. Storch nebyl klasickým palírníkem. Původní profesí byl lékárník a právě proto přistupoval k výrobě jinak než jeho předchůdci. Při výrobě začal využívat byliny a koření, jako anýz, fenykl nebo mátu peprnou. V době, kdy většina výrobců spoléhala především na osvědčené postupy, představoval jeho přístup výraznou inovaci. Jeho zkušenosti lékárníka se promítly do tradičních receptur, na které společnost navazuje dodnes. Ukázal, že kvalitní destilát nevzniká jen díky dobré surovině, ale také díky zkušenostem a odvaze hledat nové cesty.
19. století: Zlatá éra
Devatenácté století bylo pro Palírnu U Zeleného stromu obdobím největšího rozkvětu. Prostějov se stal nejvýznamnějším centrem výroby lihovin na Moravě a zdejší produkce přesahovala jedenáct tisíc hektolitrů ročně. Významnou roli v tom sehrála právě Palírna U Zeleného stromu, která patřila k nejvýznamnějším výrobcům ve městě. Největší rozmach přišel po roce 1843, kdy podnik koupil Jakub Vojáček. Nebyl jen dalším majitelem. Patřil k podnikatelům, kteří pochopili, že úspěch nebude stát pouze na tradičních receptech. Inspiroval se zahraničními výrobními postupy, zdokonaloval destilační procesy a pokračoval v modernizaci výroby. Právě za jeho vedení dosáhla výroba svého historického vrcholu. Významnou roli začaly hrát také dubové sudy, ve kterých část destilátů zrála a získávala jemnější charakter. Tento princip využívá společnost dodnes. Po jeho smrti převzala firmu rodina Vojáčků pod názvem J. Vojáčka dědicové. Přestože období Rakouska-Uherska přinášelo podnikatelům na Moravě řadu komplikací, podařilo se značce udržet výrobu i pověst jednoho z nejvýznamnějších výrobců lihovin své doby.
20. století: Války, znárodnění a Starorežná
Nové století přineslo další velké změny. Ve dvacátých letech palírnu převzal Družstevní podnik hostinských, který výrobu zmodernizoval a výrazně rozšířil. Právě tehdy se symbolem palírny definitivně stal zelený strom, který se později objevil i na reklamách. Za druhé světové války podnik navzdory složité situaci rostl. Vedle lihovin začal vyrábět také sodovky a další nealkoholické nápoje, které pomáhaly vyrovnat omezené příděly lihu. Nechyběly ani dramatické okamžiky. Po udání gestapu byla palírna obsazena a důkladně prohledána kvůli údajnému ukrývání zásob alkoholu. Díky soudržnosti a odvaze zaměstnanců ale kontrola skončila bez následků. Po válce přišlo znárodnění a s ním i další kapitola. V roce 1948 se z historické Palírny U Zeleného stromu stal závod Starorežná Prostějov. Změnil se název i vlastnická struktura, výroba ale pokračovala dál. Právě pod jménem Starorežná vznikla řada produktů, které si našly cestu nejen na český trh, ale také do zahraničí.
Dvě tradice, jedna společnost
Po roce 1989 čekala české lihovarnictví další velká proměna. Starorežná Prostějov prošla privatizací a pokračovala jako samostatná společnost. Jenže dnešní Palírna U Zeleného stromu nestojí pouze na prostějovské historii. Dnešní podobu společnosti spoluvytváří také historie ústecké likérky, jejíž kořeny sahají do roku 1848. Tehdy bratři Eckelmannové založili podnik zaměřený na výrobu lihu, lisovaných kvasnic a později také likérů. Za více než sto padesát let několikrát změnil název i majitele, až se z něj stala společnost Granette. Když se v roce 2011 spojily Starorežná Prostějov a Granette, nevznikl jen větší výrobce lihovin. Propojily se dvě významné české lihovarnické tradice, které společně vytvořily základ dnešní společnosti. Návrat historického názvu Palírna U Zeleného stromu v roce 2017 pak nebyl jen změnou loga. Symbolicky připomněl, že kořeny společnosti sahají až do roku 1518 a že chce na tuto tradici navazovat i pod jménem, pod kterým celý příběh začal.
Více než pět století historie
Dnes sídlí společnost v Ústí nad Labem, zatímco výroba probíhá v Prostějově. Ve svém portfoliu má více než stovku produktů a patří mezi nejvýznamnější výrobce lihovin v České republice. Vznikají zde například Stará myslivecká, Heffron nebo Hanácká vodka. Produkty společnosti se prodávají nejen v Česku, ale také na dalších světových trzích. Přesto není největším dědictvím Palírny U Zeleného stromu jedna značka ani objem výroby. Je jím schopnost navazovat na historii, která začala před více než pěti stoletími a dokázala přežít období, během nichž zanikla řada jiných tradičních výrobců.
Příběh, který pokračuje
Až si příště naleješ sklenku Staré myslivecké nebo Hanácké vodky, možná tě ani nenapadne, kolik generací před tebou pomáhalo psát jejich příběh. Během více než pěti století se měnili majitelé, názvy společností i výrobní technologie. Jedna věc ale zůstala stejná – snaha navazovat na tradici, která začala už v roce 1518. Je důkazem, že skutečně velké značky nevznikají během několika let. Budují se po generace.
Foto: Palírna U Zeleného stromu
Drinking Cat
